Jóga. Náboženství. Obě slova v nás vyvolávají tolik představ, že? Ne všechny jsou jasné a ne všechny jsou dobré. Ale nezabývejme se teď lidskými nedostatky a podívejme se na úplné základy. Duchovními praktikami je totiž nejlepší zabývat se právě od základů, protože jejich podstata je často zahalena kulturním zabarvením těchto dvou jednoduchých slov.
Jóga znamená sjednotit. Náboženství znamená svázat dohromady. Podobný význam, ale sjednotit a svázat co? Aha, to je právě ta podstata. Jsme, nebo se zdáme být, dvěmi věcmi, které mají být dány dohromady. Na jedné straně jsme ve světě prostoru a času, který vnímáme svými smysly. Na straně druhé jsme pozorovatelé světa, něco za tím vším, ve všem. Uvědomujeme si, jsme při vědomí. Jsme subjekt (pozorovatel) i objekt (pozorované). A tyto dvě věci jsou oddělené. Ale musí být? A jsou doopravdy? Jóga a náboženství říkají: „Ne.“ A tady začíná proces sjednocování. Nezáleží na tom, co dalšího jste slyšeli, protože o tomhle je skutečně jóga a náboženství.
Proč ale existuje toto oddělení? Když jsou dva jeden, proč jsou tedy dva? Zamyslete se chvíli sami nad sebou. Kdo jste? Většina z nás ukáže na své tělo: „To jsem já.“ Všichni tušíme něco víc, ale nejlepší co umíme, je pozorovat tělo a říkat: „Tohle jsem já. To je moje tělo. Jmenuju se Honza Jouza. Myslím, cítím, a to jsem já.“ Dejme tomu, že byste někomu řekli: „Jsem něco za tímhle vším, co vidíš, za tím, co si myslím a cítím. Jsem vědomí.“ Znělo by to divně? Proč divně? Protože se identifikujeme s vnímáním svého těla, mysli a světa. Je to zvyk, který je hluboce biologicky a neurologicky zakořeněný. A nejen to. Protože ze zvyku omezujeme svůj pocit já na tělo/mysl, vidíme své okolí jako něco od nás odděleného. A tak se svět sám sobě odcizuje. Tímto procesem identifikovaného vnímání se z jednoho stávají dva.
Jóga a náboženství slouží k vyjasnění právě této identifikace vědomí, která vede k tomu, že se z jednoho stanou dva. Ne, že by pak svět zmizel, jenom ho prostě uvidíme takový, jaký je - pohyb toho jednoho, našeho pravého já. Svět je pak daleko přátelštější místo. A nalézt štěstí v životě na světě, o to nám jde především. I přesto, že se všechno dál potácí v iluzi své vlastní oddělenosti, my to dělat nemusíme. To je příslibem duchovních praktik, a je to dobrý příslib. Pak už je jenom na nás, jestli tento příslib jógy a náboženství uskutečníme, s použitím technik, které jsou zde k dispozici.
Sjednocení nezávisí pouze na intelektuálním pochopení celé situace, které však také není na škodu. Sjednocení závisí na změně našeho nejhlubšího fungování, biologického a neurologického. Teprve potom se naše osobní zkušenost promění. Díky tomu se promění i naše myšlenky, pocity a činy a naplní se láskou a smyslem. To se vždycky hodí. Identifikace se postupně rozplyne a na povrch se dostane něco úžasného. Jóga není jenom intelektuální proces, je to proces velmi fyzický, což potvrdí každý, kdo byl na hodině jógy. Jógové techniky pracují na mnoha úrovních - fyzické, mentální, emocionální, neurální - a také v obrovských prostorách naší vnitřní extatické energie.
Proces sjednocování začíná přímým spojením s naším vnitřním já, s vědomím. Poté, co získáme oporu ve vědomí, můžeme přikročit ke spoustě dalších technik. Pravidelně si uvědomovat své nejhlubší vědomí je uklidňující a příjemné a může přinést okamžitou úlevu v hektickém životě. Toho se dosahuje meditací, a to velice specifickým druhem meditace, které si říká hluboká meditace. Je to první pokročilá jógová technika, kterou se naučíme na naší cestě ke sjednocení. Je to první dobrý krok, který má velkou návratnost za trochu každodenní práce.
„Každodenní práce,“ říkáte? Ano, o té se budeme bavit teď, protože bez závazku ke každodenní práci budete ztrácet čas tady i kdekoliv jinde.
Guru je v tobě.