Jste zde poprvé? Pak je dobré začít číst od začátku, protože lekce na sebe navazují.
Před čtyřmi lety jsem se se svým bratrem naboural v autě. Já jsem přežil, on ne. Po tomto zážitku se můj život změnil v peklo plné zármutku, viny, hněvu a zoufalství. A pak se něco stalo. Už jsem to prostě nemohl dál snášet. Toužil jsem po odpovědi a v mém nitru se cosi pohnulo. V tu chvíli začalo do mého života prýštit duchovní poznání a já jsem pochopil čím chci vyplnit čas, který mi tu ještě zbývá. Vaše lekce o bhakti mi zněla velmi dobře, ačkoliv mé vlastní setkání s ní nebylo postupné. Vynořila se náhle z mého traumatického stavu a od té doby mě můj emoční stav žene stále kupředu. Co si o tom myslíte?
Traumatické zážitky nás mohou často dovést k probuzení. Ačkoliv náhlou ztrátu milovaného člověka nemůže nikdy nic úplně napravit, jsme-li otevření, proces bhakti se o to nepochybně pokusí. Emoce spojené s takovou ztrátou jsou tak ohromné, že dovolíme-li jim to byť i jen nepatrně, i to nejjemnější přesměrování jejich energie bude mít enormní výsledky. Nikdo z nás by si takový osud dobrovolně nevybral, ale v životě se to stává.
Když nás potká neštěstí, ať je to ztráta milovaného člověka, újma na zdraví, nebo jiné vážné narušení našeho života, vyvolá to koloběh zármutku. Začíná to nedůvěrou, pak může přijít odmítavos, pak zlost, a pak hluboko dolů po emoční šikmé ploše až k zoufalství. Když se toto děje, většina z nás to neumí nijak ovlivnit. Pak, v určitém okamžiku, přijde vyrovnání. Může to být po několika měsících, letech, nebo desítkách let. Pro některé možná vyrovnání nepřijde nikdy. Každý člověk je jiný. Pokud ale přijde, znamená to zásadní okamžik v celém procesu. Zásadní v tom smyslu, že emočně budeme možná mít sklon vracet se k nějaké iluzi toho, jak věci byly před tím než k traumatu došlo. Je normální se o to pokoušet. Jiná možnost je že se odhodláme vykročit směrem k vyšší skutečnosti, jak jste to udělal Vy. Tenhle okamžik je v procesu truchlení jakousi křižovatkou.
Dostáváme se tak znovu k onomu prvotnímu podnětu bhakti, k otázce „Existuje něco víc?“ Pokud v sobě tuto otázku v nějaké podobě máme, emoční energie ji bude živit. Tahle otázka znamená přijetí a otevření, zamená počátek manifestace išty, našeho nejvyššího ideálu, v našem nitru. Je také počátkem manifestace gurua, což podnítí reakce v našem vnějším prostředí.
To co umožní vznik jevu bhakti je vnímavost, otevření se, a přijetí věcí. Ve chvíli kdy odevzdáme své emoce vyššímu účelu, promění se v příliv božské energie. Traumatické prožitky nás mnohdy staví do pozice, kdy nezbývá než věci přijmout, anebo čelit mnoha letem trápení. Je to daleko přímější forma rozhodnutí, oproti úvahám o nastoupení duchovní cesty uprostřed každodenních drobných radostí a strastí všedního života. Pravda je taková, že každá emoce je příležitostí pro bhakti — ty úplně nejmenší, ty úplně největší, a i všechny mezi tím. Emoce tady budou vždy. Akt přijetí možná bude, možná ne. Je to na nás. Jsme to my, kdo činí volbu.
Tím že jste nastoupil na duchovní cestu se silným a vytrvalým přílivem bhakti, jste ve svém neštěstí našel něco posvátného. Pamatujte na to, že bhakti je mocná duchovní praktika. Pozorně udržujte své praktiky v rovnováze, abyste dal co nejlepší šanci hladkému rozvinutí čistého blaženého vědomí a nadpozemské extázi.
Guru je v tobě.