Jste zde poprvé? Pak je dobré začít číst od začátku, protože lekce na sebe navazují.
Krišnamurti a další zajímaví lidé říkají, že není správné se zaměřovat na techniky, protože neexistuje technika pro meditaci. Meditace probíhá neustále, tady a teď. Opakování mantry a praktikování pránajámy je užívání techniky. Myslím si, že to slouží ke zvýšení úrovně energie a určitému naladění tak, abychom mohli zažívat blaženost a svět v jeho nejhlubších úrovních. Ale proč tedy někteří učitelé říkají, že techniky jsou špatné a zavádějící, a nedávají žádnou jinou instrukci snad kromě toho, abychom byli vědomí, a možná ani to ne? Zapadá to do jógového pojetí?
Je to jen teorie, ale možná, že lidé jako Krišnamurti jsou úspěšní horolezci, kteří zapomněli. Stojí na vrcholku hory a říkají každému v údolí: „Nemusíte dělat nic. Jen se vzbuďte tady nahoře, jako jsem to udělal já. Ve skutečnosti tu už jste.“ Byli zrozeni blízko nebo přímo v osvícení a zřejmě si nepamatují všechnu tu práci, kterou museli vykonat v předchozích životech, aby se ocitli v této situaci. Pokud nebudeme dělat nic, nakonec dosáhneme osvícení, ale může to trvat kvadriliony let. Pokud něco budeme dělat, stane se to mnohem dříve. Jsou určité metody, o kterých se ví, že proces osvícení urychlují. To je jóga.
Každý si volí svou vlastní cestu, zda něco dělat, nebo nedělat nic. Dokonce i cesta nekonání (nebo „žití v pozornosti“) je konání. Ve skutečnosti je meditace, kterou tu děláme, nekonáním. Pouze nastavíme podmínky v mysli a mysl udělá zbytek. Utiší se. My nic neděláme. Nervová soustava udělá všechno, jakmile nastavíme výchozí podmínky. Takže technicky vzato souhlasím s tím, že nekonání je cestou. Ale ekeftivní nekonání je umění. Je to umění meditace. Veškeré ostatní pokročilé jógové techniky jsou také uměním nekonání. Nastavíme výchozí podmínky a nervová soustava převezme řízení. My nemusíme dělat nic, jakmile se aktivuje tato přirozená schopnost naší nervové soustavy. Jóga je umění popostrčit nervový sytém určitými způsoby a náslédně nedělat nic.
Ramakrišna řekl, že jogíni jsou jako kopáči studní a že existují tři druhy. První druh jogína najde nářadí, vyhloubí studnu (k osvícení) a pak do ní skočí i se svým nářadím. Nikdo neví, jak to udělal. Druhý druh jogína najde nástroje, vyhloubí studnu a skočí do ní. Ale tento člověk nechá nářadí ležet okolo tak, aby jej ostatní lidé mohli najít. Třetí druh jogína najde nástroje, vyhloubí studnu a poté chvíli postává okolo a ukazuje lidem, kteří se zastaví, jednotlivé nástroje a to, jak je správně používat.
Možná existuje i čtvrtý druh jogína - ten, který se již narodil osvícený, nepamatuje si nástroje, které použil v minulých životech, a každému říká: „Nástroje nejsou potřeba. Prostě jen buďte osvícení. Je to snadné, vidíte? Tady je studna. Jen si buďte vědomi toho, že už v ní jste.“ Takto. Kdo ví? Ale jedna věc je jistá. Zatímco jogíni jako Krishnamurti jsou inspirující, většině lidí nemohou nabídnout příliš mnoho praktických rad. Možná, že některé pokročilé duše z nich mohou těžit. Ale jedná se o poměrně exkluzivní klub. My ostatní potřebujeme srozumitelnější přístup. Jóga! Potřebujeme konat v zájmu nekonání.
Guru je v tobě.